Fotografie je výchozím bodem – konceptuálním i emocionálním. Nejde pouze o zachycení okamžiku, ale o rozpoznání jeho vnitřní struktury: siluet, linií a vztahů mezi postavou a krajinou. Světlo a prostředí jsou chápány jako základní materiál pro následnou transformaci.
Kompozice funguje jako tvorba koláže. Původní obraz je fragmentován, znovu uspořádán a reinterpretován tak, aby mezi jeho částmi vznikly nové vztahy. Proces není náhodný – každý výřez vychází ze skutečných forem přítomných ve scéně, jako jsou postavy, architektura, horizont či přírodní prvky. Ty jsou znovu spojeny do hlubší vizuální struktury.
Asambláž proměňuje kompozici v hmotný objekt. Prostřednictvím přesného řezu a vrstvení získává dílo fyzickou hloubku a prostorovou přítomnost. Fotografie přestává být pouhým dvourozměrným obrazem a stává se vizuální strukturou, v níž spolu dialogicky působí paměť, materiál a prostor.